Love is love

11. března 2012 v 22:16 | Prongs |  Jednorázovky
Jsem doslova posedlá Jamesem Potterem! Já ho snad miluju nebo co:D! On je úžasný! Dokonalý:D!
Nenapadl mě jiný název a jsem si plně vědoma toho, že s tím Severusem je to stejné jako v knize, chtěla jsem to takové... nevím jak to nazvat - opravdovější:D?



"Lily?," volala na mě Mary MacDonaldová. Vykoukla jsem zpoza knihy Fantastická zvířata a kde je najít.
"Co se děje Mary?"
"Před podobiznou buclaté dámy stojí ten Snapovic kluk. Říká, že jestli nepřijdeš, tak tam přespí," sdělila mi.
"Bože...," šeptla jsem si jen tak pro sebe a zamířila k východu. Vyšla jsem ze společenské místnosti. Stál tam Severus. Nechápu ho. Přitom ho mám tak ráda. To ti jeho kamarádi Avery a Mulciber. Nebýt jich, nic takového by neřekl. Choval by se jinak.
"Omlouvám se," vyhrkl.
"To je mi jedno," odsekla jsem.
"Říkám, že se omlouvám!"
"Šetři dechem, jsem tu jen proto, že jsi podle Mary vyhrožoval, že tady budeš spát."
"To je pravda. Byl bych tady přespal. Nechtěl jsem ti říct mudlovská šmejdka, prostě mi to jen -"
"Vyklouzlo? Už je pozdě Severusi. Celá léta jsem tě pořád omlouvala. Nikdo z mých kamarádů nechápe, proč se s tebou vůbec bavím. Ty a ti tvoji báječní kamarádíčci Smrtijedi - vidíš, ani se to nesnažíš popřít! Ani se mi nesnažíš vymluvit, že to je přesně to, o co vám všem jde! Už se nemůžete dočkat, až se připojíte Ty-víš-ke-komu, co?," vyčítala jsem mu.
Chtěl něco říct, otevřel ústa, hned je ale zase zavřel.
"Ani nevíš, jaké to pro mě je! Už dál nemohu nic předstírat. Vybral sis vlastní cestu a já taky."
"Ne - poslouchej mě - nechtěl jsem -"
"Nechtěl jsi mě nazvat mudlovskou šmejdkou? Vždyť přece říkáš mudlovští šmejdi všem, kteří jsou stejného původu jako já, tak proč bych měla být jiná?"
Koukal na mě, ale nic neřekl. Otočila jsem se a prošla jsem portrétem zpátky do společenské místnosti. Opět jsem se usadila do pohodlného křesla u krbu, sklonila se k pergamenu a začala dopisovat esej na Péči o kouzelné tvory o hypogryfech.

Do místnosti vešel rozesmátý Potter a jeho banda; svůdný Sirius, zkroušený Remus a malý, oplácaný Peter. Remus odešel do chlapecké ložnice, Peter se rouzloučil s kamarády a z místnosti odešel a James se Siriusem se svalili na pohovku a tiše si něco šeptali.
"Zlom vaz, Dvanácteráku" ozval se po chvíli Sirius a odešel za Remusem do ložnice. Potter vstal a chvíli chodil po místnosti sem a tam. Nevěnovala jsem mu pozornost, stále jsem pracovala na úloze. Po nějaké době mi někdo vyškubl učebnici z ruky. Potter!
"Héj, Evansová, pojď si pro knížku!," zavolal na mě. To už ale prolézal otvorem z místnosti.
"Pottere, já to potřebuju dopsat," houkla jsem a prolezla za ním.
"Pojď si pro ni," opakoval a běžel dál. Nezbývalo mi nic jiného, než se vydat za ním. Po chvíli jsem ho doběhla. Stáli jsme na chodbě v sedmém patře. Najednou se ve stěně objevili dveře. James neváhal a otevřel je. Šla jsem za ním. Místnost nebyla nijak prostorná. Kromě lustru, menší skříně na knihy, malého konferenčního stolku a dvou křesel tu nic nebylo. Potter se zastavil a chvíli se rozhlížel. Pak se otočil na mě.
"Co tomu říkáš?," zeptal se.
"Čemu?"
"Nooo," protáhl, "že jsme tu sami," dodal.
"Co bych tomu měla říkat?," opáčila jsem chladně.
"No tak," popošel ke mě o pár kroků blíž. Najednou jsem si uvědomila, jak má James krásné oči. Oříškově hnědé. Teď už stál skoro u mě.
"Chceš mi snad něco říct?"
"Po pravdě ano," přikývl, "Lily, už dlouho ti říct, co k tobě cítím, ale nenacházím pro to ta správná slova."
Naše obličeje se teď už téměř dotýkaly. Políbil mě. V první chvíli jsem se od něj chtěla odtrhnout, ale nakonec jsem se mu podala. Bylo to úžasné. Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna James... Pravou ruku mi ovinul kolem pasu a druhou mi hladil vlasy. Chytla jsem se ho kolem pasu. Po nějaké době jsme přestali. Ještě chvíli jsem tam tak stáli a hleděli si do očí.
"Miluju Tě," ozval se.
"Ach Jamesi," usmála jsem se na něj a chytila ho za ruku. Vyšli jsme z místnosti a zamířili zpět do společenské místnosti. Když jsme prolezli portrétem Buclaté dámy dovnitř, bylo tam prázdno. Mlčky jsme se posadili do jednoho křesla u krbu, chvíli jsme si povídali a já pak v jeho objetí usnula...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 nel-ly nel-ly | Web | 11. března 2012 v 22:19 | Reagovat

Jop a mohl si za to sám, stačilo by, kdyby to řekl a skočila by mu kolem krku, jenže to ne, takže to řekne poťouchlej Nebelvír a ejhle... takhle to na mě působí a musím říct, že tahle jednoduchá volba (co by kdyby Lily/James) se mi vážně líbila, prostě je to odvažnej magor :D

2 Lilly Potter ml. Lilly Potter ml. | 14. března 2012 v 21:40 | Reagovat

:-|   no tak to bolo fakt :-! sory ale je to tak fakt nechapem ako sa s nim mohla dat do kopi

3 Emily Emily | Web | 20. března 2012 v 18:42 | Reagovat

:-) prostě si to Sevee posral :-D dobrá povídka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama